19.3.2023
- dnes je 4. neděle postní.
– v pondělí je slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie – doporučený svátek.
– v sobotu slavnost Zvěstování Páně. Je to patrocinium (zasvěcení) našeho chrámu. Mše sv. bude výjimečně v 17.30 a před ní bude modlitba růžence.
- besedu o skladateli Františku V. Kramářovi připravil Karel Plocek na úterý 28.března 2023 v 18h v Husově sboru. Všichni jsme zváni.
– Rozvod a život rozvedených v církvi je název dopoledne, které je možné strávit v katedrále a v Centru pro soc. péči na Biskupské 7 v Brně v sobotu 25.března.
– zkoušky chrámového sboru v tomto týdnu budou na Domečku v úterý v 19h a v pátek v 18.45h.
– na celoroční výdaje za květinovou výzdobu a čistící prostředky můžete přispět až do Květné neděle vzadu do označeného stolečku.
-mladí jsou zvaní na Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem Pavlem, které se uskuteční v sobotu 13.května2023 v Žarošicích. Mohou se obohatit o spoustu zážitků, vědomostí, podnětů, myšlenek a nových kamarádství a akci duchovně prožít. Další informace budou přibývat na facebookové události https://fb.me/e/3bxCglYwB> a na stránkách <https://mladez.biskupstvi.cz/dsm>.
-Diecézní centrum mládeže v Brně se rozhodlo uspořádat modlitební iniciativu Adoptuj si kněze. Tato akce je určena pro všechny věkové kategorie. Každý člověk může na adresu <dcm.brno@biskupstvi.cz> poslat e-mail s předmětem zprávy „Adopce kněze”. Obratem mu bude zaslána odpověď se jménem kněze, který mu byl náhodným losem vybrán, i text modlitby za něj.
– otevřený hlavní vchod do kostela bude bývat v turistické sezóně o víkendu. Zamčená bude skládací mříž, takže vstup do prostoru kostela nebude možný. Jde o vstřícný krok pro krátkou modlitbu během dne, kdy půjdete kolem kostela a také možnost pro turisty a poutníky.
– konec středoevropského času je v noci na neděli. Ručičky hodinek si posuneme o hodinu dopředu.
P. Luboš Pavlů
—————————————————————–
Mše sv. sloužené na vaše úmysly:
Ne 19.3.
7.30 – za farníky
10.00 – za Ladislava Kučerňáka, dvoje rodiče a živou rodinu
Po 20.3. – za Tomáše, rodiče a živou i zemř. rodinu Valáškovu a Leibnerovu
St 22.3. – za rodiče Josefa a Kristýnu, bratry Josefa a Augustýna Šikovy
Čt 23.3. – za Marii Krejčí a Marii Drasalovou a manžela
Pá 24.3. – za zemř. Ludmilu a Emila Branných
So 25.3. – za obrácení hříšníků
Ne 26.3.
7.30 – za farníky
10.00 – za zemř. Marii Gabrhelovou, rodiče z obou stran a celou rodinu
——————————————————————-
Méně je více i v době pandemie
Covid 19 nás provází a pokud se opatření rozvolní, vnímám kolem sebe
všeobecné očekávání, často obavy, co bude dál. I když se na uvolnění všichni těšíme, rizikové skupiny
lidí, kteří by právě neměli onemocnět, budou mít situaci o to těžší a ochránit je bude složitější.
Pokusím se shrnout zásadní informace k tomu, co každý z nás může udělat pro sebe a své okolí
v období pandemie viru SARS-Cov2. Mám zkušenost, že nejlépe se rozhoduje a nejzodpovědněji se
chová člověk poučený, který doporučení dodržuje proto, že jim rozumí a ví, co a proč dělá nebo
nedělá. A také že s protivníkem bojujeme tím lépe, čím více jej známe. Pokud jsou ale doporučení
příliš komplikovaná, nikdo je nedodržuje. Proto méně je skoro vždycky více. Podrobné a strukturované
informace jsou na stránkách https://koronavirus.mzcr.cz/. Toto pojednání je mírně doplňuje,
některá holá fakta vysvětluje (pro zvídavé) a stručně vypichuje to nejdůležitější.
Něco o viru:
• Virus se nejčastěji šíří kapénkami vydechovaného vzduchu a dalšími sekrety a do těla vstupuje
sliznicemi (zejména dýchacích cest a dutiny ústní), očními spojivkami, poraněním kůže…
• Virus se neumí množit mimo živý organismus, ale dokáže na neživých površích dlouhodobě
čekat na další živý organismus = hostitele, který mu umožní se množit a šířit dál.
• Na kontaminovaných předmětech vydrží i několik dnů. Ke kontaminaci dochází nejen
dotykem, ale i ze vzduchu, který vydechují lidé v místnosti – infekčními kapénkami z dýchacích
cest nakaženého. Čím více lidí, tím větší koncentrace viru v prostoru.
• Virus se potom rychle množí v buňkách hostitele. Když je buňka „napěchována“ novými viry
zahyne a obrovské množství se jich uvolní a šíří dál – jednak do dalších buněk nemocného, ale
také do jeho okolí (kapénkami vydechovaného vzduchu, slinami, hlenem, močí, stolicí, krví).
Průběh a závažnost infekce závisí mimo jiné i na infekční dávce – tedy na počtu virových tělísek, která
se do těla dostanou. Čím je větší infekční dávka, tím nastane bouřlivější boj napadeného
s „vetřelcem“. A průběh a výsledek tohoto boje dává potom podobu různého klinického obrazu
nemoci u jednotlivých nakažených lidí.
Něco o naší imunitě:
Po kontaktu s virem začne náš imunitní systém reagovat – zapojí několik systémů rozpoznávání a
obrany (specializované buňky, tvorbu protilátek a dalších působků). Jeden ze způsobů imunitní obrany
organismu je ten, že zabíjí vlastní buňky napadené virem dřív, než se v nich virus stihne pomnožit.
Současně s tím vytváří obranné látky a vyškolené buňky, které do budoucna zabrání viru vůbec do
buněk vstoupit. Ale v té první fázi infekce je likvidace napadené tkáně tou nejefektivnější obranou.
Průběh onemocnění se u každého člověka odvíjí od určité rovnováhy toho, jaká je infekční dávka
nemoci a jak je imunitní systém hostitele „naladěn“.
Nejhorší průběh mají asi 2 extrémy:
• Příliš slabá imunita – tzv. vrozené imunodeficience nebo získané oslabení imunity –
nádorovým onemocněním, závažným poškozením imunitně důležité tkáně nebo nutnou
léčbou, která imunitu oslabuje. V těchto případech virus často imunitu přemůže a vyhrává.
• Stavy s nadměrně zvýšenou, aktivovanou imunitou, tedy autoimunitní onemocnění nebo
stavy jakéhokoliv chronického zánětu nebo tzv. prozánětlivé stavy. Sem překvapivě patří např.
závažnější obezita, ateroskleróza, cukrovka, alergie a mnohé jiné. V těchto případech je
imunita sice silná, ale špatně zaměřená a hlavně nevyvážená. Výsledkem je, že i relativně
malá infekční dávka viru vyvolá tak bouřlivou zánětlivou reakci (přestřelující), která likviduje
nejen samotný virus, ale současně závažně poškozuje i vlastní tkáně a orgány – např. plíce,
ledviny a další orgány a dojde až k tzv. multiorgánovému selhání. Nadměrná imunitní reakce
hostitele poškozuje víc, než samotný virus.
V ideálním případě si organismus jinak zdravý a s dobře „vyladěnou“ imunitou začne po „malé“
infekční dávce viru tvořit správnou obrannou reakci, při které virus sice likviduje a značně omezuje
jeho množení a šíření, ale vlastní tkáně a orgány hostitele nejsou závažně poškozovány. Takový člověk
prodělá onemocnění s mírným průběhem nebo dokonce úplně bez příznaků (tzv. asymptomatický
průběh). Po určité době přestane virus vylučovat a má vytvořenou takovou obranyschopnost, že by ho
už virus neměl napadnout a množit se v jeho buňkách = je proti viru imunní. Jen se ještě zatím neví,
jak dlouhodobá ta ochrana bude. A až bude mít takovouto imunitu vytvořenou minimálně 60 nebo
lépe 80% naší populace, potom konečně nad virem zvítězíme. Nebude už mít takovou sílu a dostatek
vnímavé populace, na které by se mohl množit a šířit. A tomu říkáme kolektivní imunita. Před virem
budou potom chráněni i ti, kteří se s ním zatím nesetkali. Jedině tak ochráníme ty nejrizikovější z
našich bližních.
A jak je to tedy z pohledu většiny a jednotlivců?
Nikdo z nás dopředu neví, jakou infekční dávkou bude při kontaktu s virem „zasažen“ a jak je
momentálně jeho imunita „vyladěná“. Imunitní systém je velmi proměnlivý a dynamický a v každém
okamžiku na něj působí celá řada vlivů, které výslednou reaktivitu proměňují. Proto nemá smysl se
stresovat různými katastrofickými scénáři, ale ani mávat rukou nad užitečnými opatřeními.
V ideálním případě bychom se měli setkávat s malou infekční dávkou viru (to platí pro všechny) a ty,
o kterých můžeme předpokládat, že budou rizikovější z hlediska průběhu nemoci zvýšeně chránit –
viz. výše uvedené rizikové stavy. Je to úkol a zodpovědnost nás všech, jednotlivec si sám může
pomoci jen do určité míry.
Není ale důvod, aby rizikoví pacienti žili v neustálém strachu z nákazy. Pokud pečlivě dodržují
doporučený léčebný režim a chronická nemoc je tzv. pod kontrolou, nemusí být jejich riziko větší než
u tzv. zdravých. Samozřejmě je rozumné nenavštěvovat veřejné prostory zbytečně a pečlivě dodržovat
obecná doporučení. Ale imunitu příznivě ovlivňuje i vyvážená psychika.
Strach a stres ničemu nepomáhá, ale opatrnost je prospěšná.
Co je důležité v době rozvolňování protiepidemických opatření?
Snižovat infekční dávku viru, kterou může být kdokoliv zasažen. V tom je nejdůležitější nadále nosit
zakrytá ÚSTA A NOS, na ústenku si nesahat, nenechat ji nikde volně položenou a po každé
manipulaci s ústenkou si znovu dobře umýt RUCE. Dodržovat ODSTUPY mezi lidmi a celkově menší
koncentraci osob, zejména v uzavřených prostorách. A často nebo nejlépe trvale VĚTRAT.
Je to ohleduplné k těm, kteří v těch prostorách musí být celou pracovní dobu – prodavačky, řidiči,
personál na poštách, úřadech, ve zdravotnických zařízeních…
Důkladně a často si mýt mýdlem a dezinfikovat ruce, popř. používat jednorázové rukavice. Místa
opakovaného dotyku mnoha lidmi opakovaně dezinfikovat – kliky, madla, vypínače, knoflíky ve
výtahu, klávesnice (i ty pro zadání PIN při platbě kartou), telefonní sluchátka, dopravní prostředky… To
je zase spíše úkol pro zaměstnance, ale třeba ve výtahu v paneláku se toho může ujmout kdokoliv.
Příznivými důsledky koronaviru by tak mohlo být, že budeme mít naše veřejná prostranství,
hromadnou dopravu a vůbec všechny povrchy tak čisté, jak jsme nikdy neměli a budeme k sobě
ohleduplní a slušní.
Zvládneme to jenom spolu, ne každý sám.
MUDr. Jana Tučková