7.8.2022
– dnes je 19. neděle v mezidobí.
– v pondělí je památka sv. Dominika, kněze.
– v úterý svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže, panny a mučednice, patronky Evropy.
– ve středu svátek sv.Vavřince, jáhna a mučedníka.
– ve čtvrtek památka sv. Kláry, panny.
– páteční večerní mši sv. přijede sloužit novokněz P. Josef Janoušek a po mši sv. bude udělovat novokněžské požehnání.
- příští neděli přijedou poutníci z Telnice a Sokolnic a budou mít mši sv. v 9h se svým knězem P. Oldřichem Chocholáčem.
– pro děti je na stolečku ke koupi brožura o poutních místech brněnské diecéze, která můžete navštívit a třeba zúčastnit se poutí.
– v rámci letošních oslav 200 let od narození Gregora Mendela, opata augustiniánského kláštera na Starém Brně, proslaveného zejména jako zakladatel genetiky, je od neděle 24. července přístupná výstava Karla Rechlíka „Mendelovo Stvoření“. Tvoří ji sedm maleb s tématy, kterými se Mendel zabýval: od známých genetických výzkumů s hrachem, přes studium včel, skvrn na Slunci až po počasí a tornádo na Brnem.
Výtvarný cyklus je inspirován mimořádně širokou sférou Mendelových vědeckých zájmů a zejména jeho obdivem a snahou pochopit Stvoření jako celek. Jednotlivé malby doprovázejí úryvky Mendelových textů a myšlenky několika jeho duchovních souputníků.
Výstava je přístupná v Opatství Staré Brno na Mendelově náměstí společně s klášterním Muzeem sakrálního umění a Mendelovým muzeem. Potrvá do konce září.
– farní kavárna bude otevřená i během prázdnin.
– olomoucké nakladatelství Refugium vydalo e-knihu Diva Turzanensis, kterou napsal Bohuslav Balbín. Je v češtině k dispozici pro objednávky na stránkách: https://www.refugium.cz/obchod/produkt/Turanska-Madona-e-kniha-1.html
P. Luboš Pavlů
—————————————————————–
Mše sv. sloužené na vaše úmysly:
So 6.8. – za Kateřinu Olšovskou
Ne 7.8.
7.30 – za manžela, rodiče a prarodiče
10.00 – za farníky
Po 8.8. – za Květu a Jana Jamborovy
St 10.8. – za manžela Josefa Lengála a živou i zemř. rodinu
Čt 11.8. – za Růženu a Josefa Černých
Pá 12.8. – za živou i zemř. rodinu Burianovu a Mácovu
So 13.8. Rq – za Alenu Pivoňkovou
Ne 14.8.
7.30 – za Františka Hemzu a živou i zemř. rodinu
9.00 – poutní mše sv. z Telnice a Sokolnic
10.00 – za farníky
——————————————————————-
Méně je více i v době pandemie
Covid 19 nás provází a pokud se opatření rozvolní, vnímám kolem sebe
všeobecné očekávání, často obavy, co bude dál. I když se na uvolnění všichni těšíme, rizikové skupiny
lidí, kteří by právě neměli onemocnět, budou mít situaci o to těžší a ochránit je bude složitější.
Pokusím se shrnout zásadní informace k tomu, co každý z nás může udělat pro sebe a své okolí
v období pandemie viru SARS-Cov2. Mám zkušenost, že nejlépe se rozhoduje a nejzodpovědněji se
chová člověk poučený, který doporučení dodržuje proto, že jim rozumí a ví, co a proč dělá nebo
nedělá. A také že s protivníkem bojujeme tím lépe, čím více jej známe. Pokud jsou ale doporučení
příliš komplikovaná, nikdo je nedodržuje. Proto méně je skoro vždycky více. Podrobné a strukturované
informace jsou na stránkách https://koronavirus.mzcr.cz/. Toto pojednání je mírně doplňuje,
některá holá fakta vysvětluje (pro zvídavé) a stručně vypichuje to nejdůležitější.
Něco o viru:
• Virus se nejčastěji šíří kapénkami vydechovaného vzduchu a dalšími sekrety a do těla vstupuje
sliznicemi (zejména dýchacích cest a dutiny ústní), očními spojivkami, poraněním kůže…
• Virus se neumí množit mimo živý organismus, ale dokáže na neživých površích dlouhodobě
čekat na další živý organismus = hostitele, který mu umožní se množit a šířit dál.
• Na kontaminovaných předmětech vydrží i několik dnů. Ke kontaminaci dochází nejen
dotykem, ale i ze vzduchu, který vydechují lidé v místnosti – infekčními kapénkami z dýchacích
cest nakaženého. Čím více lidí, tím větší koncentrace viru v prostoru.
• Virus se potom rychle množí v buňkách hostitele. Když je buňka „napěchována“ novými viry
zahyne a obrovské množství se jich uvolní a šíří dál – jednak do dalších buněk nemocného, ale
také do jeho okolí (kapénkami vydechovaného vzduchu, slinami, hlenem, močí, stolicí, krví).
Průběh a závažnost infekce závisí mimo jiné i na infekční dávce – tedy na počtu virových tělísek, která
se do těla dostanou. Čím je větší infekční dávka, tím nastane bouřlivější boj napadeného
s „vetřelcem“. A průběh a výsledek tohoto boje dává potom podobu různého klinického obrazu
nemoci u jednotlivých nakažených lidí.
Něco o naší imunitě:
Po kontaktu s virem začne náš imunitní systém reagovat – zapojí několik systémů rozpoznávání a
obrany (specializované buňky, tvorbu protilátek a dalších působků). Jeden ze způsobů imunitní obrany
organismu je ten, že zabíjí vlastní buňky napadené virem dřív, než se v nich virus stihne pomnožit.
Současně s tím vytváří obranné látky a vyškolené buňky, které do budoucna zabrání viru vůbec do
buněk vstoupit. Ale v té první fázi infekce je likvidace napadené tkáně tou nejefektivnější obranou.
Průběh onemocnění se u každého člověka odvíjí od určité rovnováhy toho, jaká je infekční dávka
nemoci a jak je imunitní systém hostitele „naladěn“.
Nejhorší průběh mají asi 2 extrémy:
• Příliš slabá imunita – tzv. vrozené imunodeficience nebo získané oslabení imunity –
nádorovým onemocněním, závažným poškozením imunitně důležité tkáně nebo nutnou
léčbou, která imunitu oslabuje. V těchto případech virus často imunitu přemůže a vyhrává.
• Stavy s nadměrně zvýšenou, aktivovanou imunitou, tedy autoimunitní onemocnění nebo
stavy jakéhokoliv chronického zánětu nebo tzv. prozánětlivé stavy. Sem překvapivě patří např.
závažnější obezita, ateroskleróza, cukrovka, alergie a mnohé jiné. V těchto případech je
imunita sice silná, ale špatně zaměřená a hlavně nevyvážená. Výsledkem je, že i relativně
malá infekční dávka viru vyvolá tak bouřlivou zánětlivou reakci (přestřelující), která likviduje
nejen samotný virus, ale současně závažně poškozuje i vlastní tkáně a orgány – např. plíce,
ledviny a další orgány a dojde až k tzv. multiorgánovému selhání. Nadměrná imunitní reakce
hostitele poškozuje víc, než samotný virus.
V ideálním případě si organismus jinak zdravý a s dobře „vyladěnou“ imunitou začne po „malé“
infekční dávce viru tvořit správnou obrannou reakci, při které virus sice likviduje a značně omezuje
jeho množení a šíření, ale vlastní tkáně a orgány hostitele nejsou závažně poškozovány. Takový člověk
prodělá onemocnění s mírným průběhem nebo dokonce úplně bez příznaků (tzv. asymptomatický
průběh). Po určité době přestane virus vylučovat a má vytvořenou takovou obranyschopnost, že by ho
už virus neměl napadnout a množit se v jeho buňkách = je proti viru imunní. Jen se ještě zatím neví,
jak dlouhodobá ta ochrana bude. A až bude mít takovouto imunitu vytvořenou minimálně 60 nebo
lépe 80% naší populace, potom konečně nad virem zvítězíme. Nebude už mít takovou sílu a dostatek
vnímavé populace, na které by se mohl množit a šířit. A tomu říkáme kolektivní imunita. Před virem
budou potom chráněni i ti, kteří se s ním zatím nesetkali. Jedině tak ochráníme ty nejrizikovější z
našich bližních.
A jak je to tedy z pohledu většiny a jednotlivců?
Nikdo z nás dopředu neví, jakou infekční dávkou bude při kontaktu s virem „zasažen“ a jak je
momentálně jeho imunita „vyladěná“. Imunitní systém je velmi proměnlivý a dynamický a v každém
okamžiku na něj působí celá řada vlivů, které výslednou reaktivitu proměňují. Proto nemá smysl se
stresovat různými katastrofickými scénáři, ale ani mávat rukou nad užitečnými opatřeními.
V ideálním případě bychom se měli setkávat s malou infekční dávkou viru (to platí pro všechny) a ty,
o kterých můžeme předpokládat, že budou rizikovější z hlediska průběhu nemoci zvýšeně chránit –
viz. výše uvedené rizikové stavy. Je to úkol a zodpovědnost nás všech, jednotlivec si sám může
pomoci jen do určité míry.
Není ale důvod, aby rizikoví pacienti žili v neustálém strachu z nákazy. Pokud pečlivě dodržují
doporučený léčebný režim a chronická nemoc je tzv. pod kontrolou, nemusí být jejich riziko větší než
u tzv. zdravých. Samozřejmě je rozumné nenavštěvovat veřejné prostory zbytečně a pečlivě dodržovat
obecná doporučení. Ale imunitu příznivě ovlivňuje i vyvážená psychika.
Strach a stres ničemu nepomáhá, ale opatrnost je prospěšná.
Co je důležité v době rozvolňování protiepidemických opatření?
Snižovat infekční dávku viru, kterou může být kdokoliv zasažen. V tom je nejdůležitější nadále nosit
zakrytá ÚSTA A NOS, na ústenku si nesahat, nenechat ji nikde volně položenou a po každé
manipulaci s ústenkou si znovu dobře umýt RUCE. Dodržovat ODSTUPY mezi lidmi a celkově menší
koncentraci osob, zejména v uzavřených prostorách. A často nebo nejlépe trvale VĚTRAT.
Je to ohleduplné k těm, kteří v těch prostorách musí být celou pracovní dobu – prodavačky, řidiči,
personál na poštách, úřadech, ve zdravotnických zařízeních…
Důkladně a často si mýt mýdlem a dezinfikovat ruce, popř. používat jednorázové rukavice. Místa
opakovaného dotyku mnoha lidmi opakovaně dezinfikovat – kliky, madla, vypínače, knoflíky ve
výtahu, klávesnice (i ty pro zadání PIN při platbě kartou), telefonní sluchátka, dopravní prostředky… To
je zase spíše úkol pro zaměstnance, ale třeba ve výtahu v paneláku se toho může ujmout kdokoliv.
Příznivými důsledky koronaviru by tak mohlo být, že budeme mít naše veřejná prostranství,
hromadnou dopravu a vůbec všechny povrchy tak čisté, jak jsme nikdy neměli a budeme k sobě
ohleduplní a slušní.
Zvládneme to jenom spolu, ne každý sám.
MUDr. Jana Tučková